Historie plavek aneb od „skafandrů“ až po odvážná tanga!
Byl parný letní den se sluníčkem, které by uvařilo nejednoho eskymáka. Toto odpoledne si však posvítilo na horkomilnější část lidstva a jeho rozsáhlou autogramiádu nejvíce pocítili holé části těl všech návštěvníků koupališť. Mezi ně patřila i překrásná, štíhlá a smyslná bruneta s plným poprsím, v extravagantních plavkách, která se jako mořská nymfa právě vynořila z hlubokého bazénu přesně ve středu převelikého, luxusního koupaliště a “osvícená” slunečními paprsky, udělala ve vodě několik ladných pohybů s učiněnou grácií obojživelnice… Jen takovýto pohled, je téměř u všech zástupců zarostlejšího pohlaví, prakticky zárukou spolehlivého potvrzení o jejich drtivé heterosexuální přesile, ať již v podobě sborové synchronizace přišpendlených, mlsných očí na dotyčné, nebo nezanedbatelným náběrem hmotnosti mužského “publika”… Ale proč píši mužského publika? Copak je toto ztělesnění novodobé Afrodité magnetem pro čidla zraku i dámských okupantek koupaliště? Zajisté. V obou případech však ze zcela rozdílných důvodů..
Zatímco u mužů je zřejmá fascinace fyzických předností krásné divy, u žen je předmětem pozornosti to, co tyto přednosti ještě více zkrášluje. A tím je vzhled a střih přiléhavých plavek, jejichž “nositelka” především díky jejich důmyslnému výběru v takovéto početné a pestré konkurenci vyniká. Tato “představitelka” novodobé bohyně lásky, či chcete-li krásy, je také zobrazením všeho, co charakterizuje současnou podobu tohoto okázalého fenoménu jménem plavky, na jehož krátkou, avšak velice rozmanitou historii se teď společně podíváme…
Bylo, nebylo, aneb když plavky, nebyly plavky
Na začátku nahlédneme až do časů antického Řecka. Právě tam jsou totiž kořeny této, v dnešní době již nepostradatelné součásti naší garderóby. Již tehdy se začalo náruživě špitat o zbrusu nových dvoudílných ženských oděvech, určených výhradně pro sportovní a atletické využití.
Řekové byli národ, jehož příslušníci se vášnivě oddávali sportovním hrám a potřebovali pro svou zálibu využívat daleko praktičtější a pohodlnější oděv, než byli jejich tradiční tógy. Z odkazů historie si můžeme připomenout zejména starověké fresky nalezené v Pompejích, na kterých jsou vyobrazeny první dvoudílné dívčí oděvy, podobající se plavkám. Téměř každá kultura se však mohla pochlubit svou specifickou verzí “předplavek”.
Krušné začátky, aneb s ohledem na dobré mravy, odsuď podsuď mlsné davy
Nyní se přesuneme do 18. století a zaostříme společně na opatrné, nepohodlné začátky koupacích úborů, jejichž počáteční podoba připomínala spíše skafandr kosmonautů, než elegantní a sexy plavky, jak je známe dnes. Jak z učebnic historie víme, v těchto dobách se považoval krok vpřed v jakémkoli směru, za velmi odvážný akt. Nejinak tomu bylo i v odvětví módy, kde se především dbalo na to, zdali konkrétní oděv splňuje striktní požadavky tehdejších etických norem, samosebou především u příslušnic něžného pohlaví. Tudíž není divu, že vývoj plavek, měl v těchto mravokárných časech velmi pomalý rozjezd a že ono “odsuď, podsuď”, mělo v daném případě tu nejpřísnější podobu, neboť tyto speciální koupací úbory zahalovaly u žen celou postavu. Aby zcela splnily svůj účel, museli být vyrobeny z neprůsvitného materiálu, tedy žádná pastva pro oči se nekonala, ať už za stavu suchého či mokrého…
Vzhledem k váze oděvu, se pro ženy jednalo o velice nepraktický a nepohodlný „vynález“, ve kterém se spíše topily, nežli koupaly. V porovnání s touto – z dnešní perspektivy takřka strašidelnou verzí – koupacích kostýmů, si muži mohli téměř pochvalovat speciální koupací kalhoty, které se jak šel čas postupně zkracovaly…
Od skafandrů po župánky, aneb každý krok vpřed stál za to…
Samozřejmě, že za těchto podmínek, bylo koupání všechno možné, jen ne příjemný zážitek a tak bylo jen otázkou času, než nastane nevyhnutelná úprava této podoby koupacích oděvů. V 19. století spatřila světlo světa, už zbrusu nová dvoudílná ženská koupací souprava, jejíž tvůrci však stále v kontextu s trvanlivostí přísných etických norem, důmyslně volili její podobu tak, aby spolehlivě uchránili svůdné křivky jejich nositelek. Jednalo se o kombinaci dlouhého župánku sahajícího ke kolenům a dlouhých kalhot až ke kotníkům.
Aby toho nebylo málo, ženy nebyly ušetřeny ani všemožných nezbytných doplňků, bizarními variacemi baletních cviček počínaje, přes různá šněrovadla a utahováky, roztodivnými koupacími čepkami konče. Nezbytnou součástí tohoto arzenálu antisexy výzbroje, byli také slunečníky, které jen podtrhávaly cudný efekt ostatních doplňků… V dalších cyklech předminulého století, došlo k nekonečné řadě úprav a zkracování těchto koupacích úborů, avšak i přes pozvolně se měnící trendy, nezůstala tehdejší podoba plavek ušetřena nepatřičných pseudoozdob v podobě límců, volánů apod…
Průkopnice nové éry, aneb amazonky v plavkách
Dokonce ani začátkem minulého století, neměly plavky na růžích ustláno. Etické mantinely byly stále příliš tvrdé a jakýkoli razantní krok kupředu, se považoval za velmi odvážný počin, který také nezůstal bez následků. Taková rakouská vodní balerína Annette Kellerman by „mohla vyprávět.“ Ostatně jméno této dámy je neodmyslitelně spjato se začátky nové podoby plavek, se kterými se pochlubila právě ona na jednom ze svých představení a tím omráčila každého přítomného diváka. Žádný div, neboť si troufla veřejně vystoupit, s historicky první známou verzí plaveckého oděvu, který odhaloval ramena, krk i nohy.
Takovýto výstup byl v této době považován u každého (nejen) skalního mravokárce a odvážná Rakušanka za něj byla dokonce zatčena. To jí však neodradilo od dalších vystoupení, mimo jiné tento model prezentovala i v několika filmech. Svou neotřesitelnou vůlí prosadit tento model a s ním zdůraznit i ženskou atraktivitu, v brzké době inspirovala, potažmo nepřímo naverbovala do rafinované emancipační armády, celé šiky novodobých amazonek a tak netrvalo dlouho, než si získala celou řadu čestných nástupkyň.
Masová propagace nové ery plavek v jejich režii, dostala brzy zcela nový rozměr i díky rozmachu reklamních fotografií v nově vznikajících módních časopisech a rychle se šířících trendech se zámoří, zejména na začátku dvacátých let. Právě tehdy se poprvé světu představily jednodílné plavky. Tato Nová podoba plavek se stala kontroverzním, avšak nezastavitelným fenoménem, který rychlosti světla zaplavil celý svět, ale stále to byla pouze předzvěst před revolucí, kterou přinesla v tomto směru třicátá léta…
Odrazový můstek třicátých let, aneb pokrok skáče vysoko…
Senzace se kterou přišla třicátá léta je premiérové představení plavek, které měly všité gumičky a obepínaly celou postavu. Vůbec první variace plavek, která u žen, kompletně odhalovala celá záda. Zeď odporu, přestože byla stále tvořena nemalým počtem notorických přívrženců, ztrácela v těchto časech mnoho ze své obávannosti daleko rychlejším tempem, než kdykoli v minulosti. Samozřejmě k tomu přispěl i vliv popularity stříbrného plátna, kde se postupem času nevyhnutelně musel projevit komerční charakter posledního výkřiku módy. Reklama v oblíbených a neustále se rozšiřujících časopisech s tématikou módy, je pak kapitolou samou pro sebe. Před gigantickou vlnou emancipace a kultury nezůstali uchráněni ani největší rivalové fenoménu jménem pokrok. Tedy náboženství, morálka a konzervativnost. I ti nejhorlivější zástupci všech tří skupin, byli nakonec donuceni kapitulovat. V případě vývoje plavek jim nic jiného ani nezbylo především ze dvou důvodů. Tím prvním byli v roce 1946 dva průkopničtí návrháři z Francie. Jacques Heim a Louis Reárd v tomto pořadí. První jmenovaný prezentoval novou verzi dvoudílných plavek s názvem atome na přehlídce v Cannes. Ještě než se slabší nátury stačily vzpamatovat, už jim byl druhým jmenovaným ve stejném roce v Paříži servírovaný ještě odvážnější kousek, v podobě trojúhelníkového nevyztuženého modelu na stůžkách. Reárd své výstřední novorozeně ještě zvýraznil tím, když ho pojmenoval dle atolu – který byl něco jako „hlavní stan“ američanů pro testy jaderných stanů – jménem, které se dnes nedá s čímkoli jiným zaměnit: Bikiny. V první fázi se jednalo o příliš razantní krok vpřed, důkazem čehož byl i zákaz tohoto příliš pokrokového modelu, na plážích řady oblíbených letovisek včetně Španělska, Portugalska, či Itálie. Na výslunní je dostal až film A bůh stvořil ženu, ve kterém se v líbivých bikinách producírovala francouzská herečka Brigitte Bardot.
Jak dál, aneb pozor pozor, vlak směr současnost přijíždí na poslední kolej
Ve druhé polovině dvacátého století již plavky měly cestičku vyšlapanou. Slovo velkovýroba dostalo i v této rovině, v závislosti na módě a moderním životním stylu zcela novou podobu. Stále probíhal cyklus zkracování a trh byl stále více zaplněný rozmanitými vzory. Namátkou, například v tehdejším Československu měli zelenou ryze syntetické materiály jako miralon, či nylon. Jinak se plavky v závislosti na konkrétním stylu specializovaly, ať už na sportovní, či plavky určené pouze k opalování. Dnes již dává nepřeberná paleta vzorů, barev, zdobení a materiálů, příležitost vybrat si komukoli plavky šité přímo na míru.
